Busifikace

Busifikace (ukrajinsky бусифікація) je ironický neologismus, který vznikl v ukrajinském informačním prostoru během všeobecné mobilizace v souvislosti s ruskou invazí. Užívá se pro označení situací, kdy představitelé ukrajinských teritoriálních center rekrutace (TCK) nebo policejních orgánů zadržují muže v branném věku na ulici, násilně je naloží do mikrobusu a odvezou je do rekrutačního střediska.^{[1][2][3][4][5]}

Podle slovníku neologismů Myslovo se termín „busifikace“ stal slovem roku 2024 na Ukrajině.^[6][7]

Jak informuje ukrajinská televize TSN, za prvních devět měsíců roku 2024 ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec obdržel přes jeden a půl tisíce dopisů od Ukrajinců o porušení jejich práv pracovníky TCK.^[8]

Podle slov ukrajinské poslankyně ze strany Holos a členky parlamentní komise pro otázky národní bezpečnosti, obrany a rozvědky Solomije Bobrovské, kvůli problému busifikace, jaká nejhůře probíhala v Zakarpatské, Oděské a Černovické oblasti, kde se stala systémovým jevem, se parlament v květnu 2024 dohodl s generálním štábem a ministerstvem obrany o rozšíření práv vojenských orgánů a povinností pro samosprávy výměnou za ukončení používání násilí při mobilizaci. Orgány vojenského velení, jak říká poslankyně, tuto dohodu porušily, a za porušení odpovědnosti jsou pracovníci TCK trestáni jen výjimečně.^[9] Poslanec Jehor Černěv potvrdil existenci této dohody. Na počátku prosince 2024 sdělil, že parlamentní komise mnohokrát zvala na svoje zasedání zástupce ministerstva obrany kvůli případům busifikace.^[10]

Podle předsedy Rady rezervistů pozemních vojsk Ukrajiny Ivana Tymočka se busifikace zpravidla prováděly mezi lidmi vyhýbajícími se vojenské službě a osobami hledanými úřady. Média z toho podle něj dělala senzaci a politici si na tom získávali politické body.^[11]

Podle slov vojáka a bývalého zastupitele města Lvova Ihora Šoltysa musí stát používat svůj monopol na násilí a začlenit tak lidi do armády, když to odmítají dobrovolně, neboť pro používání techniky musí být lidské zdroje. Negativním efektem busifikace je, že v armádě se nacházejí lidé bez motivace.^[3]

Podle vojáka a bývalého poslance Ihora Lucenka, je potřeba neplést busifikaci s povinnou mobilizací, jaká byla ve všech zemích v době totální války. Nucená mobilizace předpokládá, že se stát opírá o specialisty z určitých oborů. Naopak když lidi jsou náhodně chytáni na ulici, znamená to, že pracovníky TCK zajímá jen množství lidí.^[4]

Centrum strategické komunikace a informační bezpečnosti Ukrajiny spojuje používání tohoto termínu s úsilím ruské propagandy posílit protimobilizační rétoriku a diskreditovat TCK jako instituci.^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бусифікація na ukrajinské Wikipedii.