Lata

Lata (panicula) je jednoduché hroznovité květenství, jehož hlavní osa je nejdelší a nese kratší rozvětvené postranní osy, z nichž spodní jsou mohutnější a k vrcholu se postupně zjednodušují a zkracují (např. u ptačího zobu, šeříku).

Jde o vývojově nejpůvodnější typ hroznovitého květenství.

Druhy laty:^[1]

hroznovitá (panicula racemiformis): větve 1. stupně jsou rozvětvené zpravidla pouze do 2. stupně (bělozářka větevnatá);
jednostranná (panicula secunda): boční větve jsou obrácené nebo převislé na jednu stranu (strdivka nící);
klubkatá (panicula glomerata): s velmi zkrácenými větvičkami, takže klásky téměř sedí na konci hlavních větví ve zdánlivých hlávkách (srha laločnatá, laskavec ohnutý);
přeslenitá (panicula verticillata): boční větve tvoří přeslen (žabník jitrocelový);
stažená (panicula contorta): bazální části větví jsou zkracovány, takže několik větví různého stupně vychází z jednoho místa vřetene (oves setý, kostřava luční);
vstřícná (panicula geminata): větve jsou vstřícné (ptačí zob).

Galerie

bělozářka větevnatá
strdivka nící
srha laločnatá
laskavec ohnutý
žabník jitrocelový
oves setý
kostřava luční
ptačí zob

Odkazy

Reference

↑ VODIČKOVÁ, Vlasta. Lata. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994, s. 278. ISBN 80-85120-62-3.

Literatura

MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 559 s., 40 s. barev. obr. příl. ISBN 80-85120-62-3.
REISENAUER, Roman, ed. a kol. Co je co?: příručka pro každý den. 1. 2., přeprac. a doplněné vyd. Praha: Pressfoto – vydavatelství ČTK, 1982. 714 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lata na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo lata ve Wikislovníku

[1] VODIČKOVÁ, Vlasta. Lata. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994, s. 278. ISBN 80-85120-62-3.

[1]