Tycho Brahe

Tycho Brahe
Narození	14. prosince 1546 Knudstrup
Úmrtí	24. října 1601 (ve věku 54 let) Praha
Alma mater	Kodaňská univerzita (1559–1562) Lipská univerzita (1562–1565) Rostocká univerzita (do 1567)
Pracoviště	Uranienborg
Obor	astronomie
Ocenění	rytíř Řádu slona (1580)
Manžel(ka)	Kirsten Barbara Jørgensdatter
Děti	celkem 8: Kirsten, Magdalena, Claudius a další
Rodiče	Otte Brahe a Beate Clausdatter Bille
Příbuzní	Sophia Brahe, Jørgen Ottesen Brahe, Steen Brahe, Axel Ottesen Brahe a Knud Brahe (sourozenci)
Podpis
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tycho Brahe^{[pozn. 1]} (14. prosince 1546, zámek Knudstrup, Dánsko (dnes jižní Švédsko) – 24. října 1601, Praha), původním jménem Tyge Ottesen Brahe [ˈtsʰyːjə ˈʌtəsn̩ ˈpʁɑːə]IPA (někdy uváděný chybně jako „Tycho de Brahe“^[2][3]), byl význačný dánský astronom, astrolog a alchymista. Byl považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jenž byl překonán až šedesát let po vynalezení dalekohledu. Je po něm pojmenován jeden z nejvýraznějších kráterů na Měsíci (Tycho).^[4]

Byl potomkem starého šlechtického rodu. Studoval filozofii a rétoriku v Kodani (1559–1562), poté práva v Lipsku. V roce 1565 zdědil značné jmění a začal se věnovat svým koníčkům – alchymii, ale především astronomii. Později pokračoval ještě ve studiu chemie v Augsburgu. Roku 1571 se po smrti otce vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř. 11. listopadu 1572 pozoroval (a popsal ve spise O nové hvězdě) výbuch Supernovy 1572 v souhvězdí Kasiopeji. Poté cestoval nějaký čas po Evropě a spřátelil se přitom s astronomem Tadeášem Hájkem z Hájku.

Velkorysá nabídka dánského krále Frederika II. jej přiměla k návratu a umožnila mu vybudovat nejmodernější laboratoře a observatoře Uranienborg a Stjerneborg na ostrově Hven (dnes Ven) v úžině Öresund. Na králem dotované ostrovní observatoři pracoval se svými asistenty přes dvacet let a pozoroval nebe s nebývalou přesností v době před vynálezem dalekohledu. Za zásluhy byl vyznamenán nejvyšším dánským královským vyznamenáním, Řádem slona, bývá s ním portrétován.

Neshody s novým králem Kristián IV. a jeho okolím vyvrcholily v roce 1597, kdy přišel o podporu a odešel do Kodaně, kde mu však nebylo umožněno pokračovat v práci. Přijal proto nabídku svého přítele Heinricha Rantzaua a pobýval u něj nedaleko Hamburku. Zde popsal své observatoře a přístroje a propagoval je v bohatě ilustrovaném spisu.

Brahe hledal nové působiště a volba padla na dvůr Rudolfa II., kam napsal Rantzau a místo císařského astronoma pomohl zprostředkovat Tadeáš Hájek z Hájku. Kvůli moru v Praze roku 1599 pobyl několik měsíců ve Wittenberku u přítele Jána Jesenského. V Praze se seznámil s Martinem Bacháčkem z Nauměřic. Ze tří královských zámků, které ležely na řekách kvůli lodní dopravě Braheho přístrojů, si pro svá pozorování vybral Benátky nad Jizerou. Zde u něj pobývali na návštěvě německý matematik a astronom Johannes Kepler a židovský astronom David Gans. Benátky mu však nevyhovovaly a Rudolf pro něj zakoupil od vdovy po vicekancléři Jakubu Kurzovi (latinsky Curtius) dům na vrchu Pohořelce na Hradčanech. Než byla v domě vybudována observatoř, bydlel na Novém Světě a přístroje byly umístěny v Královském letohrádku. Kvůli náboženskému pronásledování přijal Kepler v roce 1600 Braheho pozvání do tolerantní Prahy a stal se jeho asistentem. Spolupráce byla obtížná a krátká, ale významná z hlediska historie. Brahe byl pověřen vytvořením hvězdného katalogu a za jeho nástupce určen Kepler, který jej mnohem později dokončil a vydal pod názvem Rudolfinské tabulky.^[5]

Podle pověsti zemřel Brahe na protržení močového měchýře při pozorování zatmění Slunce nebo kvůli tomu, že ze společenských důvodů nemohl vstát od hostiny dříve než císař. Podle historických pramenů se ve skutečnosti roznemohl na (či po) hostině u Petra Voka z Rožmberka v jeho hradčanském paláci, kde bujaře popíjel. Když se vrátil domů, nebyl schopen močit a trpěl silnými bolestmi. Někteří vědci se na základě dobových popisů příznaků domnívají, že ho postihla akutní urémie, která bývá zpravidla důsledkem selhání ledvin. Zemřel po necelých dvou týdnech – 24. října 1601.^[6] Pohřben byl na pražském Starém Městě v kostele Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí. V roce 1901 byly jeho ostatky vyzvednuty, prozkoumány a uloženy do nové cínové rakve na stejném místě.^[7]

Vědci v roce 1901 tehdy odebrali vzorky jeho vlasů a vousů. Část tohoto vzorku poté získali Dánové v roce 1991. Dvojí zkoumání zjistilo ve vousech i vlasech nebývale velké koncentrace rtuti. Tak velké množství, že závěr byl nasnadě: právě otrava rtutí zjevně způsobila selhání ledvin a způsobila smrt. První zkoumání provedl profesor Bent Kempe z Ústavu soudní chemie Kodaňské univerzity,^[8] druhé Jan Pallon ze švédské Univerzity v Lundu.^[9] Oba vědci užili jiné metody a zkoumali jiné vzorky, a i výsledky se tedy liší v řadě detailů: podle Kempeho se jedovatá rtuť dostala do jeho těla přibližně 11 až 12 dní před smrtí, Pallon vyčetl ze svých analýz, že silnou dávku jedu dostal asi 13 hodin před smrtí (což někteří interpretují tak, že byl otráven nadvakrát).^[10]

Nové zkoumání Braheho ostatků

[editovat | editovat zdroj]

V lednu roku 2009 požádalo Dánsko o opětovnou exhumaci. Cílem mělo být zjištění, zda smrt nezpůsobila otrava chloridem rtuťnatým. Dánský vědecký tým přijel do Prahy 15. listopadu 2010 a začal zkoumat ostatky.^[13]

Archeologové Braheho ostatky uložené v cínové rakvi vyzvedli 15. listopadu. Uvnitř byly části dlouhých kostí, žeber i část lebky. Zachovaly se i zuby v horní čelisti. Dne 17. listopadu 2010 pak radiologové pražské Nemocnice Na Homolce kostru zkoumali pomocí počítačové tomografie (CT).

O dva roky později byla vydána zpráva, že Brahe zemřel v Praze přirozenou smrtí, nikoli otravou.^[14] Podle vědeckých závěrů nebyly v jeho ostatcích nalezeny stopy po rtuti v takovém množství, které by mohlo způsobit jeho smrt.^[15]

Tycho Brahe byl zastánce kosmologické teorie, která se po něm nazývá tychonský nebo Tychonův systém: Země je středem vesmíru, kolem kterého obíhá Slunce a Měsíc, planety obíhají kolem Slunce. Jde o kompromisní model mezi starou geocentrickou teorií Ptolemaia a novou teorií heliocentrickou Mikuláše Koperníka. Model lépe vysvětloval retrográdní pohyb planet, ale nebořil tak revolučně zažitou teorii. Brahe však nebyl tak zdatný matematik, aby v detailu dokázal tento systém propracovat.

Přesným měřením paralaxy „nové hvězdy z roku 1572“, která po 14 měsících opět zhasla, zjistil, že patří do nejvzdálenější sféry stálic, a nesouhlasil s názory , že jde o zjasnění staré hvězdy nebo o kometu. Ve svých závěrech i měření její polohy se velmi dobře shodoval se závěry Tadeáše Hájka z Hájku, které komentoval. Jeho pozorování velké komety z roku 1577 v Praze srovnal se svým pozorováním v Dánsku a z rozdílů triangulací dovodil, že kometa byla asi třikrát dál než Měsíc. Oboje popíralo aristotelské učení, že vně měsíční dráhy je oblast věčné dokonalosti a neměnosti a všechny dočasné jevy jsou meteory v sublunární sféře (atmosférické jevy). Let komety také vylučoval teorii křišťálových sfér, do kterých by kometa narazila.

Na základě Brahových přesných dlouhodobých pozorování především poloh Marsu mohl, již po Brahově úmrtí, Johannes Kepler formulovat své slavné zákony oběhu planet po eliptických drahách, které nahrazovaly složitě korigované kruhové pohyby starších modelů. To provázelo střet s Tychovými dědici a naměřená data získal až po zákroku císaře.

Na Brahovu počest byl pojmenován měsíční kráter Tycho.

Ve své astrologické praxi prosazoval myšlenku, že postavení nebeských těles pozemské události ovlivňuje, nikoliv předurčuje. Sepsal dva astrologické traktáty (jeden o vlastním systému výpočtu astrologických domů). Tato díla se nedochovala.

Oženil se s Kirsten Barbarou Jørgensdatterovou (1549–1604 Praha), která nebyla urozeného původu. V Dánsku byla v té době morganatická manželství tolerována s tím, že potomci neměli mít nárok na šlechtický titul. Z manželství se narodilo deset dětí, z nichž osm se dožilo adolescence: syn Otte (* 1571 †), dcery Kirsten (* 1573–1576), Magdaléna (* 1574–1614), syn Claudius (* 1577 †), Elizabeth (asi 1577-1613), dcery Sophie (* 1578–1642), Sidsel (*1579–1614), Cecily (1580–1640), syn Tyge/Tycho Thycosen (1581–1627), který se oženil s Markytou z Vitzthumu a poslední syn Jörgen Thycosen (1583–1640).^[16]

Tychona Brahe v Praze připomínají různé památky:

• Hrob a mramorový náhrobní kámen s reliéfní figurou – Týnský chrám, presbyterium
• Pomník Jana Keplera a Tychona Brahe v Praze před Gymnáziem Jana Keplera na Pohořelci
• Bronzová pamětní deska a zbytky zdiva domu, kde bydlel, ve dvoře Gymnázia Jana Keplera
• Portrét, s dánským Řádem slona na řetěze, olejomalba na dřevě
• Portrét s rodovými erby, kolorovaná mědirytina, Jacob de Gheyn (frontispice z jeho knihy)
• Tychonova ulice v Praze 6
• Pamětní deska na domě "U zlatého ptáka Noha" na Novém Světě, kde bydlel

• Jméno ve štítku na fasádě historické budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie, ztvárněno v tehdy běžné chybné formě „Tycho de Brahe“.
• Soubor předmětů z hrobu ve sbírce Národního muzea v Praze: vzorek tkaniny z oděvu, kůstka, tříska z rakve, portrétní mědirytina^[17]